Proč jsou někteří lidé nespokojeni se svým životem? Proč stále opakují stejně nešťastné a nefunkční vztahy, proč se jim nedaří v zaměstnání, ačkoliv mají zdánlivě všechny předpoklady k úspěchu? Proč jsou někteří lidé stále bez prostředků a jiným se vše daří? Často své opakující se neúspěchy svádíme na Osud. A častěji na druhé lidi kolem nás. Ale tím ještě více zabředáváme do pocitu životního nezdaru.
Za opakující se životní problémy může „zamrzlý“ Životní scénář, který jsme si osvojili v dětství. Nejsme si ho vědomi, ale určuje naši cestu životem. Životní scénář je pojem, který razil zakladatel Transakční analýzy Eric Berne. V této knize je tato sebepoškozující síla, která nás zbavuje autenticity a svobodné volby životní cesty, nazvána takto, i když není zcela identická s Berneho pojetím. Protože je však tento název snadno srozumitelný, mluví se v ní o Životním scénáři – na rozdíl od mnoha užitečných scénářů, které si situačně sami volíme.
V této knize je vysvětlen vznik a povaha Životních scénářů, je uvedena řada různých teorií ukazujících na problémy, které utvářely a mrzačily naši osobnost v dětství. Dále je vysvětlen psychoterapeutický způsob práce s Životními scénáři a popsány používané techniky. Text je pro ilustraci doprovázen řadou příkladů z kazuistik a výtvorů klientů.Cílem této knihy je tedy pomoci čtenářům pochopit, co je to Životní scénář, převzít za něj zodpovědnost a hledat cestu k osvobození.
Kniha je určena čtenářům, kteří chtějí změnit to, co je v životě brzdí a limituje. A také psychoterapeutům, kteří by chtěli tímto způsobem pracovat.

Ivana Veltrubská (*1948) vystudovala psychologii na FFUK Praha. Přes 50 let pracuje jako psychoterapeutka, v pozdějších letech také jako supervizorka.
Pořádala výcviky v integrativní psychoterapii a supervizi a řadu kurzů o životních scénářích, vnitřním dítěti a dalších psychologických tématech. Věnovala se řadu let dětskému divadlu a napsala knížku Divadlo očima dětí. 20 let vedla Manželskou poradnu – Středisko psychologické péče v České Lípě. Celý život se dále vzdělávala a absolvovala řadu psychologických výcviků a seminářů.
Učila psychologii na UJEP Ústí nad Labem, ČZU v Praze, dosud vyučuje supervizi na FHS UK v Praze. V současnosti se věnuje psychoterapeutické a supervizní činnosti a především své oblíbené roli babičky svých čtyř vnoučat. Díky pandemii covidu a lockdownu si konečně našla čas na napsání knihy, kterou dávno slibovala svým studentům i účastníkům svých kurzů.

Recenze:

Životní scénáře jako zpovědní zrcadlo (Radkin Honzák)

Jsem „nepřítelem pathosu a kravských barvotisků, mám hrůzu z modlitby, jež páchne operou...,“ tak to
kdysi napsal Nezval, dokud byl básníkem. Chtěl bych vás tímto citátem uvést do knihy, která po létech
naplňuje ideály Erica Bernea a Mavin Klein(ové).
Životní scénáře Ivany Veltrubské je, podobně jako Jak si lidé hrají, kniha pro lidi. Nejen pro
odborníkové, jak se správně říká, ale pro lidi, kteří mají trápení. Je srozumitelnější než Berne, míň
akademická a řekl bych, že je stravitelnější než obě slavné knížky (z nichž okrem jedna bola preložena
do slovenčiny) Mavis Kleinové (ač mě Mavis Kleinová okouzlila i jako astroložka).
Ivana je kouzelná vypravěčka a na lidi se lze nachytat, i jako psychoterapeuti, protože to jsou lidi jako
my.
Nevím, zda si každý dokáže připustit, že běhá v neurotickém trojúhelníku
SPASITEL–OBĚŤ–PERZEKUTOR, ale během četby si uvědomí, jaké na sebe upletl sítě.
Musím říct, že jsem dnes vyrazil dech člověku, kterého jsem se zeptal: Proč se chováte tak, abyste se
mohl vždycky večer sám zpohlavkovat?
V tom je podstata životních scénářů. Je lepší (?), když se zpohlavkuju sám, než když mi namlátí Osud? Je
to prašť jako uhoď. Ode mne je to každodenně, od osudu jednou za čas, ale ve velkém.
Životní scénáře jsou jako kniha něčím, čím kdysi bývalo zpovědní zrcadlo: zrcadlem pro každého z nás.
Ivana – navíc jako zkušená terapeutka – nás netříská po hlavě, ale jemně upozorňuje.
Ta kniha stojí za čtení a ne, že všechno, co čtu, doporučuju.
https://www.pritomnost.cz/2022/06/20/zivotni-scenare-jako-zpovedni-zrcadlo/

A ještě Dr.Honzák a jeho blog

Mee Too je jen Karkulka v novém hávu - životní scénář

Ve stručnosti je scénář důsledným opakováním většinou nevýhodných postupů vedoucích ke zmaru.

Termín uvedl do světa před dávnými léty Eric Berne ve své slavné knize, Jak si lidí hrají a později ho v dalších dílech rozpracoval. Richard III. i Macbeth měli scénář motivovaný získáním moci za každou cenu a tou cenou byl jejich život. Když porovnáme jejich úspěchy s úspěchy Karla IV., který se ve své době stal nejmocnějším mužem Evropy, musíme konstatovat, že Karel měl svůj scénář lépe napsaný.

Podívejme se na scénáře plné švindlů a zatajovaných motivací, jak ho čteme ve známé pohádce o Červené Karkulce. Maminka posílá Karkulku k babičce s košíčkem, v němž má bábovku a víno, neb babička má narozeniny. Karkulka se na pasece potká s vlkem, který se dopátrá, kde babička bydlí a Karkulku zdrží tím, aby babičce natrhala také nějaké kytky. Pak peláší do babiččiny chaloupky, babičku sežere a lehne si do její postele. Na hlavu si nasadí její kokrhel a na nos její brejle. Karkulka nepozná přestrojeného vlka a má tři blboučké otázky, končící dotazem, proč má babička tak velké zuby, načež je také sežrána. Přežraný vlk si zdřímne a usedavě chrápe. Myslivec, který jde okolo, se podiví, co ta babička tak divně chrápe, vejde dovnitř, vlka pozná a rozpáře mu břicho. Obě nerozkousané ženy vyskočí, nacpou vlkovi do břicha kamení a skryjí se za kamny. Vlk má ukrutnou žízeň, jde se napít ke studánce, kameny ho tam převáží a vlk se utopí.

Když Berne psal scénáře, nebyl na světě ještě poručík Columbo a tak ty správné otázky v jeho podání klade Marťan. Nutno předeslat, že pohádka má sexuální podtext, vlk dámy nesežere, ale sexuálně zneužije. Nicméně ptejme se:

Proč maminka posílá dceru do lesa plného vlků a nevaruje ji? Proč se Karkulka s vlkem na pasece vesele baví a de facto si s ním dá rande u babičky? Proč se babička nezamyká? Jak je možné, že Karkulka vlka nepozná? Jak myslivec pozná, že babička dnes divně chrápe? Co bude říkat maminka, až se Karkulka vrátí se zprávou, že byla sexuálně zneužita? Kde je, jestli vůbec je Karkulčin tatínek. Nicméně z celého děje nakonec vychází poučení, že pohádka není varování mladým dívkám, ale varování mladým vlkům Scénář Karkulky totiž hraje mnoho mladých i starších dívek. V některých případech je to Me Too.

Taibi Kahler později objevil kostru každého scénáře, kde vystupují tři pohádkové (protože v reálném řivotě neudržitelné) postavy nebo role: Perzekutor, oběť a spasitel. Střídání na těchto klíčových místech je pro scénářové oběti zdrojem podnětů a napětí, což pomáhá roztáčet osudový kolotoč. Karkulka spasitelka, jde k babičce, zde se stává obětí a posléze perzekutorkou. Perzekutor vlk se stává obětí.

Na scénářích pracovala řada autorů jak v individuální, tak v rodinné terapii. Je legitimní otázka, proč se lidé nepoučí ze špatných zkušeností a proč opakují nevýhodné postupy. Je to tím, že své jednání považují za „normální“, protože se mu naučili hluboko v předškolním věku v prostředí, v němž vyrůstali a na základě zákazů s příkazů, které dostávali Potřebují také spoluhráče; Karkulky vyhledávají vlky a vlci Karkulky. Jen občas přijde spasitel – myslivec.

Moudřejší oběti svých neblahých scénářů vyhledají terapeuta. Někdy stačí změnit jeden scénář, většinou je nutné rozplétat párový nebo celý rodinný systém. PhDr Ivana Veltrubská je jednou z osobností české rodinné terapie s bohatou klinickou zkušeností. Tu teď shrnula v knize ŽIVOTNÍ SCÉNÁŘE. Je to bezvadná kniha, nabízí řadu příkladů a řešení a je určena pro lidi, i když odborníci se také poučí. Ty dvě stovky se vyplatí do ní investovat.